Je správné vpustit do voleb internet?

Čím dál víc se v Čechách mluví o zavedení možnosti volit napříště i po internetu. Bude to znamenat další změkčení výkonu volebního práva, které může mít - kromě svých výhod - i neočekávaná úskalí.

Masové rozšíření volebního práva začalo v Evropě až v průběhu 19.století s nástupem konstitučních monarchií.

Zprvu bylo toto právo omezeno pouze na muže starší 21 let disponující určitým majetkem a platících daně. Na konci 19.století se postupně rozšířilo na všechny muže starší 21 let. Ovšem pozor, vysokoškolsky vzdělaní muži či vlastníci půdy mohli ve volbách navíc uplatňovat jeden, respektive dva hlasy navíc. Zajímavé, že?

V Rakousku-Uhersku bylo zavedeno všeobecné volební právo pro muže od 24 let až v roce 1907. V období Československé republiky (1918 - 1938) byl snížen věk na 21 let jak pro muže tak i pro ženy. Těm bylo v té době vůbec poprvé v našich zemích umožněno volit. Vyloučeni z volebního práva byli příslušníci policie a armády.

Při letmém studiu vývoje volebních systémů, ať už se od sebe jakkoliv lišily, je patrná jedna zásadní tendence: rozšiřování volebního práva bylo zpravidla zbraní politických stran v boji o udržení vlády či namířeno proti konkurenčním stranám.

Překreslování hranic volebních okrsků, zvětšování nebo zmenšování jejich počtů, vtahování nových skupin voličů a tedy postupné zvyšování oprávněného počtu, to vše bylo téměř vždy vedeno snahou rozšířit volební potenciál své vlastní politické strany.

Možnost volit napříště i po internetu nechci prvoplánově kritizovat, technologický pokrok a změny vzorců chování voličů začátku 21.století jsou totiž zřejmé. Kladu si ovšem otázku, zda cílem zákonodárce má být takové zjednodušení možnosti zúčastnit se volby, jehož výsledkem vyústit v další zlehčení posvátnosti aktu svobodné volby.

Vycházím totiž z úvahy, že právo spolurozhodnout svou volbou o budoucím osudu svého města, kraje či země, je právem vážným. A protože vážným, tedy odpovědným. Mělo by chtít po voliči námahu nejprve učinit vlastní rozhodnutí o tom, co je správné, pak se zvednout ze svého bytu (od počítače) a dojít 300 metrů do volební místnosti. Sám, svobodně.

Obávám se, že internetové volby přispívají k podcenění významu volby jako takové.

Už proto, že umožnění volit po internetu okamžitě otvírá širokou a obsahově nekontrolovatelnou paletu internetových předvolebních kampaní, honby aktivistů politických stran na voliče, kteří vždy (nebo téměř vždy) nevolí a zůstávají doma.

Za polemický považuji i předpoklad, že voliči pravicových stran, kteří podle průzkumů tráví mnohem více času u počítačů, prostřednictvím elektronické volby umožní svým favorizovaným stranám zvítězit. Umím si představit pravý opak.

O tyto spekulace mi ale dnes nejde. To je zábavná činnost pro politology a spory agentur provádějících průzkumy veřejného mínění.

Obhajuji udržení vážnosti demokratické volby jako vědomého rozhodnutí o budoucnosti. Příběh vývoje volebního práva v Evropě je názorným příkladem postupné eroze vědomí odpovědnosti a zneužívání moci manipulovatelnými většinami.

Není internet se svými facebookovými skupinami jen zvednutým prstem, který nás varuje před nečekanou invazí šokujících volebních výsledků? A není naše touha ulehčit vážnost volby pouze dalším signálem naší lehkomyslnosti v období, jehož hlavním rysem je "společenská nepozornost"?

Počítačoví specialisté nás mohou přesvědčovat, jak chtějí. Nejprve si však my sami musíme odpovědět na otázku, zda další tendence k opouštění vážnosti volby (a možná i kontrolovatelnosti jejího demokratického průběhu) chceme a zda je to vůbec správné.