Sedmnáctiletí za volantem?

V jednom ze svých minulých textů jsem se zamýšlel nad smyslem a důsledky zavedení systému pokut podle toho, jak majetný řidič je. Vyslovil jsem dokonce obavu, že to asi s ministrem dopravy Bártou nebude žádná nuda. Měsíc se s měsícem sešel a možná to bude pravda.

Dopravní experti strany Věci veřejné nám mezitím představili nápad na získání řidičských průkazů a tedy možnosti řídit motorové vozidlo již v sedmnácti. Pod podmínkou, že takový řidič by nesměl být za volantem sám a musel by být doprovázen „někým“, kdo je „zkušeným řidičem“ a „v bodovém systému ještě neztratil ani jeden bod“.

Nechci a nebudu dnes rozebírat slabiny bodového systému. Jednak jej kritizuji opakovaně, jednak, myslím, sám již prokázal, že na silnice za dobu své existence více bezpečí nepřinesl.

Na návrhu mě zajímá nejen to, zda generace našich dětí je natolik vyzrálá, abychom mohli přistoupit k tak závažnému rozhodnutí, ale zejména to, jak formulovat, vynucovat a kontrolovat požadavky na ty, kteří budou za volantem na jejich umění dohlížet.

K vlastnímu překvapení docházím k názoru, že bych si uměl představit to, že za volant zasednou o rok mladší řidiči. I navzdory tomu, že nejhorší zkušenosti ze silnic mám s kluky v kšiltovkách a s vytuněnými výfuky. Spolucestujícím ve voze (což bývají stejně staří vrstevníci či vrstevnice) mnohdy pouze dokazují svou drzost.

Je zjevné, že to o kvalitě a zodpovědnosti toho, kdo sedí na sedadle spolujezdce, opravdu je.

Nakonec, snad to všichni známe. Při každé jízdě, kdy řídí můj syn, se mu snažím co nejupřímněji předat vše, co mě život za volantem naučil. To je, myslím, zcela přirozené. Řidičem se člověk stává až získanými zkušenostmi.

Ale tady nacházím první háček. Každým rokem najezdím něco kolem 70 000 km a to už na silnicích a dálnicích (zejména v Čechách) leccos zažijete a lecčemus se naučíte. Ale v dopravním provozu jsem již přišel o 4 body. Znamená to, že bych nebyl tím vhodným spolujezdcem, který by měl nad mým dítětem bdít (tedy podle dosavadního návrhu)?

Vypadá to, že tady navrhovaný systém kulhá. Je promyšlené, aby řidič, který jezdí 3 km ráno do práce a 3 km odpoledne z práce (a přitom stále ještě nepřišel ani o bod) byl v návrhu považován za kvalifikovanějšího a spolehlivějšího učitele začínajícího řidiče? Tomu snad nemůže věřit ani navrhovatel zákona.

Opakovaně zdůrazňuji, že dohled zkušenějšího řidiče do vozu, který řídí nováček na silnici patří a že předávání zkušeností je nutným předpokladem k výchově mladého řidiče. Jít na to ale přes bodový systém se mi nezdá vhodné. Snadno se tak může stát, že dohled bude vykonávat ten, kdo vlastně ani žádné zkušenosti za volantem moc nemá. Vyhoví ale znění zákona.

Stačí to? Je to dobře? Není to pouze další krok k rozostření zákona, což povede k jeho dalšímu obcházení, nedodržování a ve svém důsledku tedy ke snížení dopravní bezpečnosti?

Snad mnozí namítnete: když to funguje jinde, tak to tady bude fungovat také. Se zákony je ovšem potíž. To, co je považováno za právní v jedné zemi, může být protiprávní v zemi téměř sousední. Zastánci názoru, že lze zákony z fungujících demokracií jednoduše přeložit do češtiny a uzákonit je u nás, se mýlí.

Tak co tedy s problémem „sedmnáctiletých pod dohledem“? Pokud bychom tuto úpravu chtěli skutečně prosadit, navrhoval bych (s vědomím všech slabin mého návrhu!), aby jediným náležitým „dohledem“ nad začínajícím sedmnáctiletým řidičem byl rodič (samozřejmě i řidič). Intenzita citových vazeb mezi rodičem a jeho dítětem jsou snad jedinými myslitelnými předpoklady toho, že se otec či matka budou snažit předat svým dětem to nejlepší, co se oni sami za volantem naučili. Že ani s tím nejste spokojeni? Vlastně ani mě samotného tohle vylepšení nijak neuklidňuje.

Tak raději nad získáním řidičského průkazu pro sedmnáctileté nepřemýšlejme. Pokud si nejsme jisti, jak budeme takové opatření kontrolovat a jak vůbec bude v reálném životě fungovat, je snad lepší žádnou takovou změnu neprosazovat a nechat systém takový, jaký je.