Český nemocniční lékař a jeho pacient v roce 2011

Jak daleko až jsou ochotni dojít lékaři, kteří se připojili k výzvě LOK "Děkujeme, odcházíme"? Čeho mohou reálně dosáhnout a co si (nechtěně) způsobili? A co pacient?

Pár čísel

Stojí zato se na chvíli probrat pár čísly svědčícími o tom, že český systém zdravotní péče snese porovnání s okolním světem. Současně tyto statistiky vypovídají, že se do systému pumpuje stále více prostředků, což je třeba reformami modernizovat.

Vláda ČR vydávala v roce 2009 do zdravotnictví 7,89% HDP. Je to podíl, který odpovídá ekonomické síle země. Výdaje do zdravotního systému ČR vrostly mezi lety 2000 - 2009 o 95%. Zdravotnický sektor ČR se v těchto letech rozrostl o 30%. Kdyby tedy dnes skutečně odešlo všech 3500 lékařů, poklesl by jejich celkový počet na úroveň roku 2000. Výpovědi podalo "pouze" 18,6% všech lékařů.

Počet lůžek akutní péče je v ČR vysoko nad průměrem EU. Zatímco u nás je to 505,7 lůžek na 100 tis. obyvatel, průměr v EU je 397,5 a ve Švýcarsku dokonce pouhých 330 (zdroj: Eurostat).

Průměrný plat lékaře v privátní nemocnici byl v roce 2009 47 266,- Kč, ve státních nemocnicích 48 723,- Kč (zdroj: MZ ČR). Proč odcházejí lékaři ze státních nemocnic a vlna výpovědí se vůbec nedotkla privátních zařízení, ač tam mají nižší průměrné platy?

Kraje? Já nic, já muzikant!

Kraje zřizují a provozují 34,6 % všech zdravotnických zařízení v ČR. To je důležité připomenout proto, že zdrcující počet podaných výpovědí byl realizován v kraji provozovanými nemocnicemi.

ČSSD založila v roce 2008 svůj volební triumf na boji proti regulačním poplatkům. Volby drtivě vyhrála a svůj slib plnila - poplatky platila za pacienty ve svých zařízeních (často spornými formami a protiústavními postupy) tak masivně, až za to krajští hejtmani utratili 500 milionů korun.

Kdyby byly ony finanční prostředky věnovány na zvýšení mezd lékařů a ostatního personálu v krajských nemocnicích, třeba by dnes právě v těchto zařízeních nebyly takové problémy.

Za špatný vtip proto považuji stanovisko Asociace krajů ČR, která se chce (ústy Michala Haška) stát "prostředníkem ve vyjednávání mezi vládou a lékaři". Zloděj křičí - chyťte zloděje!

Do zahraničí nebo do Prahy?

Masivní odchod lékařů do zahraničí se asi konat nebude. Znamená to nejen kvalitní jazykovou průpravu (což u lékařů nevylučuji), ale znamená to zejména stěhování. Co s rodinou? S sebou nebo nechat tady? Jak to bude fungovat? Budou děti chodit do tamních škol a jak se se změnou prostředí vyrovnají? Co na to partner?

Pravděpodobnější tedy je, že více než do zahraničí lékaři z okresních nemocnic pošilhávají po výpověďmi uvolněných místech v metropolích. I to by vysvětlovalo tak drtivou vlnu výpovědí například na Vysočině.

Lékaři poškozují sami sebe

Škoda, že protestem části nemocničních lékařů poškozují lékaři sami sebe.

Tím, že podali výpovědi, zvyšují míru vlastní nejistoty. Ano, mohou být oprávněně nespokojeni se svou současnou mzdou, ale riskují daleko víc.

Kde mají jistotu, že je ředitelé nemocnic (pokud své výpovědi stáhnou) přijmou zpět? Nevyužijí právě ředitelé ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví unikátní příležitost, kterou si navodili lékaři sami, a neprovedou redukci přemrštěně rozsáhlé sítě zdravotní péče?

Dokonce i středočeský hejtman a bijec vlády za každou cenu Rath oznámil, že ne všichni lékaři budou přijati zpět.

Lékaři si, prostřednictvím zbytečně bojovného postupu pár odborářů, navíc nechali sejmout aureolu výjimečné a nedotknutelné společenské skupiny. Troufám si tvrdit, že sami sobě způsobili situaci, kdy se s nimi mnozí pacienti (a zejména jejich rodiny) nebudou po tom všem moc párat.

A co pacient?

Kam v tom všem zmizel pacient? Proč má být poctivý plátce zdravotního pojištění a daní současným průběhem nejvíce ohrožen?

I přesto, že řadu argumentů lékařů lze pochopit a diskutovat o způsobech řešení, zvolený způsob, ve kterém se nemocný stává rukojmím nemístného nátlaku, považuji za zbabělý a slabošský.