Je skličující sledovat to, co se děje v Japonsku. Přírodní katastrofa, která nemá v japonské historii obdoby, připravila o život tisíce lidí. Zdevastovala část pobřeží a nemilosrdně zasáhla část japonského průmyslu. Nespravedlivě je tragédie obyčejných lidí překryta vystrašeným sledováním událostí v tsunami poškozené jaderné elektrárně Fukušima.
To, že jaderná elektrárna Fukušima vůbec odolala drtivému nárazu vodní hradby, je nejen zázrakem ale důkazem, jak robustně bylo celé zařízení konstruováno. Celý příběh Fukušimy, jakkoliv bolestivý a varovný, více než na zranitelnost a nebezpečnost jaderné energetiky, ukazuje na důmysl lidského génia, který je schopen spoutat jadernou energii a ovládat ji.
Škoda, že si toto málo uvědomují někteří světoví politikové. Za bezprecedentní lze považovat bezprostřední vystoupení německé kancléřky Merkelové, která oznámila svůj záměr nejprve na tři měsíce odstavit a poté z provozu zcela vyřadit šest jaderných elektráren v Německu.
Jde o rozhodnutí politicky chybné, ekonomicky katastrofální. Energeticky náročné německé ekonomice bude podvázán přívod životně důležitého kyslíku - elektrické energie.
To samozřejmě neznamená, že elektřina z trhu zmizí. Bude jí "pouze" ještě větší nedostatek, než je tomu nyní. Pokud se pozorněji podíváme na energetickou mapu Střední Evropy, zjistíme, že poslední zemí, která vyrábí více elektřiny, než sama spotřebuje, je Česká republika. Všechny ostatní sousední země elektřinu nakupují.
Tento stav není, zcela pochopitelně, trvalý, protože i nároky českého průmyslu včetně koncových spotřebitelů na konzumaci elektřiny rostou. Odborníci odhadují, že už v roce 2015 - 2018 bychom mohli spotřebovávat tolik elektřiny, kolik jsme jí sami z našich současných zdrojů schopni vyrobit.
Vypne-li Německo část svých jaderných zdrojů, bude muset elektřinu nakoupit jinde. Elektrická energie bude vzácnější. Míru vzácnosti na trhu vyjadřuje cena. Elektřina se bude prodávat za výrazně vyšší ceny. To ovlivní nejen výši našich měsíčních plateb za elektřinu, ale také ceny všech produktů a služeb. Výrobci logicky zvýšení cen elektrické energie promítnou do cen svých výrobků či služeb.
U Fukušimy se tak, obrazně řečeno, rozhoduje o světové hospodářské prosperitě, evropském hospodářském růstu a sociální stabilitě. Převáží-li hysterické a alarmistické reakce politiků nad racionálními úvahami, nemusí to s budoucím hospodářským růstem dopadnout dobře.
Pokud k tomu všemu připočteme vzrůstající neklid v arabském světě, který ovládá zdrcující většinu ropných nalezišť, může se celá energetická strategie v blahobytu si hovících evropských států brzy zhroutit.
Česká republika zajišťuje 33% své výroby elektrické energie z jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Více než 50% české výroby elektřiny je produkováno parními elektrárnami. Vodní, sluneční a větrné zdroje se podílejí na celkové produkci zanedbatelnou měrou.
Pokud bychom podlehli "merkelovskému" zděšení a odmítli pro budoucnost jadernou energetiku jako významný zdroj čisté a laciné energie, museli bychom počítat s dramatickým nárůstem cen elektřiny, zboží a služeb včetně nuceného snížení spotřeby.
To, oč mi dnes jde, je připomenout banální pravdu: zmatečná politická rozhodnutí, která se týkají jaderných elektráren, mohou vrhnout český i evropský průmysl o desítky let zpátky. Se všemi sociálními důsledky.
Věřím, že současná česká vláda si je toho vědoma. Že korektně ale nesmlouvavě vzkáže našim sousedům, že si o budoucí prosperitě budeme rozhodovat sami. Věřím, že okamžitě spustí trpělivou, srozumitelnou, ale přesvědčivou kampaň pro české občany s cílem vysvětlit jim, že výstavba dalšího bloku v Temelíně je vážným rozhodnutím o našem budoucím blahobytu.
Snad to ve Fukušimě dopadne dobře. Pro tamní obyvatele i pro nás.
