Jsou státní maturity skutečným lékem?

Ministr Dobeš vidí ve státních maturitách lék na ozdravení českého školství, a proto s nimi spojil svoji kariéru ministra školství. Je to názor správný nebo pokus řešit problém "od konce"?

Definice standardu

Ministr vychází ze správné úvahy, že státní maturity by měly být garantovanou formou standardu znalostí a dovedností, které má student (chce-li získat maturitní vysvědčení) na konci středoškolského studia ovládat.

Problémem ovšem je, že jsme se za ta léta neodvážili definovat obsah a minimální cíle vzdělávacích procesů na konci každého předcházejícího vzdělávacího stupně.

Chtít tak po studentech stanovenou sumu znalostí na konci středoškolského studia a rezignovat přitom na přesné vymezení cílů předškolního a základního vzdělávání, postrádá logiku.

Předškolní vzdělávání

Většina veřejnost má tendenci považovat mateřské školy za formu odkládacího koutku, kam ráno rodič přivede své dítě, aby si pod dohledem učitelky "pár hodin pohrálo".

To je pohled zjednodušený a je prvním zdrojem selhávání současného vzdělávacího procesu v Čechách.

Naše společnost si málo uvědomuje, že předškolní vzdělávání svým "mateřským" pojetím doplňuje výchovu dítěte z rodiny. Rozvíjí znalosti a dovednosti, které by si dítě z rodiny mělo přinést a v kolektivu stejně starých vrstevníků dítě disciplinuje a připravuje na vstup do základní školy.

Význam předškolního vzdělávání je podtržen celoevropským trendem rozpadu rodinných hodnot a selhávání funkčnosti rodiny. To vede k tomu, že stále více dětí přichází do základní školy bez náležitých znalostí, dovedností a návyků. Leccos je napravitelné, chybí-li však některým dětem i disciplína (především proto, že k ní není schopna své dítě dovést - bohužel v současnosti často nefunkční - rodina), pak je vzdělávací proces takového dítěte významně obtížnější.

Základní škola

Nedávno předložil ministr Dobeš vládě k projednání návrh novely školského zákona. Odpor proti této novele podepsalo asi tři sta učitelů, kteří protestovali proti jeho záměru "znovuzavedení učebních osnov".

Motivace jejich odporu je částečně pochopitelná. Po celá minulá léta byli pod tlakem vytvořit vlastní - své škole odpovídající - rámcové výukové plány. Dalo jim to hodně práce a někteří mohou snahu ministra považovat za byrokratické omezování jejich tvůrčích schopností.

A přesto považuji pokus sjednotit cíle základního vzdělání správnou cestou. To, co se totiž v Čechách v současné době děje, hraničí se skutečností, že ne všichni žáci základních škol se na konci základního vzdělání dostanou k přibližně stejné sumě znalostí a dovedností.

Základní školy začaly nabízet nejrozmanitější specializace a experimentální kombinace. Dnes se proto může snadno stát, že převedete své dítě z jedné základní školy do školy na druhé straně města - a z premianta se může stát žák podprůměrný. Ne kvůli svým schopnostem, ale kvůli tomu, že na původní škole se v daném ročníku učí něco jiného než na jeho současné škole.

Základní vzdělávání je proto základní, že každé dítě má získat stejné základní znalosti, vědomosti a dovednosti.

Základní školy - žáci, učitelé i rodiče - nemají být pokusnými králíky (pseudo)liberálních koncepcí nejrůznějších výzkumných ústavů pedagogických.

Co nám tedy řekne státní maturita?

Obávám se, že nám současná podoba státní maturity může svými výsledky pouze potvrdit chaotický a bezradný stav českého vzdělávacího systému. Žádný řád, vysoká míra dobrovolnosti, nezdravá míra nezávislosti hraničící s anarchií, frustrovaní učitelé a zmatení studenti.

Škoda, že současný minstr školství se nerozhodnul pro státní testování maturitních vědomostí až jako o výsledku obsahově vážné změny vzdělávacího systému, jenž by (mimo jiné) stanovila cíle vzdělávání předcházejících stupňů a byla by pro studenty a jejich učitele srozumitelným milníkem.

S takovou změnou měl ministr školství spojit svoji budoucnost. To by mělo smysl a bylo by to užitečné.