Rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové uzavřít do roku 2022 všechny německé jaderné elektrárny je politicky chybné a ekonomicky katastrofální rozhodnutí. Nejen pro Německo, ale také (minimálně) pro středoevropský prostor.
O vážnosti celé situace se přesvědčil už i premiér Nečas, kterému na jarní Evropské radě vážně pohrozil rakousko-německo-francouzský tandem uzavřením jaderné elektrárny v Dukovanech.
Rakouský postoj k našim jaderným zdrojům je po léta nepřátelský a známý, německý postoj je motivován současným názorovým veletočem tamní vlády.
Pouze francouzské stanovisko je překvapující. Jejich energetický mix je legendárně založen na podpoře malých jaderných zdrojů a dalo by se očekávat, že Francouzi budou s námi jadernou energetiku obhajovat. A podle slov francouzských politiků by tomu tak i bylo - kdyby česká vláda dala přednost francouzským firmám při dostavbě Temelína.
Naštěstí premiér Nečas (za podpory britského ministerského předsedy Camerona) pohrozil velmi důrazně Merkelové, že bude-li Německo stupňovat snahy na uzavření Dukovan, pak on v Čechách zablokuje ratifikační proces dodatku k Lisabonské smlouvě. To by byla zásadní komplikace pro schválení záchranných finančních mechanismů krachujícím členům eurozóny, na čemž Německu enormně záleží.
Spotřeba elektřiny roste a je pošetilé domnívat se, že se zákazníci budou chtít nějak významně ve spotřebě elektrické energie omezit. Přenosové sítě nekončí na hranicích národních států, ale jsou propojeny s energetickými systémy ve svém okolí. Proto se dá s elektřinou dobře a snadno obchodovat.
Výrobní kapacity na celém propojeném trhu se tak sčítají a distributoři si na centrálních burzách kupují energii. Tím vzniká jednotná cena pro celý trh. To je důvod, proč se neliší základní cena el. energie ve Francii nebo v České republice.
Kromě toho, že přenosové soustavy jsou navzájem propojené a umožňují přenášet (a tudíž i obchodovat) elektřinu z jedné části střední Evropy do jiné části, je třeba připomenout její nepříliš dobrý technický stav.
Nejen v Čechách, ale také v Německu se do oprav, rekonstrukcí a posilování přenosové soustavy po léta nijak významně neinvestuje. Výsledkem je nejen tomu odpovídající počet poruch a výpadků, ale zejména skutečnost, že dostavba Temelína rozšíření Dukovan ještě nemusí situaci nedostatku elektřiny řešit. Vyrobenou energii je třeba někam "nacpat".
Pokud myslí německá vláda uzavření svých jaderných zdrojů vážně (a vypadá to, že ano) a pokud se současně zásadně nesníží poptávka po elektrické energii (což je více než pravděpodobné), nabídka nebude pokrývat poptávku. To zvýší cenu elektřiny na trhu – energie bude vzácná a lidé budou při vyšší vzácnosti platit vyšší cenu.
Politicky motivované rozhodnutí Angely Merkelové, která se domnívala, že tím přiláká německé zelené voliče (a stejně regionální volby němečtí lidovci s tamními zelenými katastrofálně prohráli), je rozhodnutím chybným. Jeho následkem bude nedostatek elektřiny ve středoevropském prostoru. To neznamená, že elektřina nebude. Bude jí nedostatek, a proto bude drahá.
Co to znamená pro nás? Na mezinárodní politické scéně musíme statečně a neoblomně obhajovat suverénní nezávislost české vlády rozhodovat o složení našeho energetického mixu.
V domácí politice musíme srozumitelně seznámit českou veřejnost s nebezpečím, kterému čelíme.
I proto mě napadá, že nám vlastně ono Merkelové neuvěřitelně chybné rozhodnutí může v domácí "energetické" diskusi pomoci. Kéž by!
